on 29.1.2013 by Dorry in Nezařazené, Comments (0)

Efeské hovory IX. – Každému osud vybral jiný los

Za srpnové noci ve městě Tarsus jsem se uchýlil do Mithrova chrámu, abych se občerstvil ve stínech budovy před přicházejícím dusnem. Chvíli jsem se procházel, pak usedl a přikryl svým pláštěm. Zakrátko jsem upadl do spánku a přišel ke mně přízrak, který mě vzal před veliké pootevřené dveře. Věděl jsem, že ty dveře jsou vstupem do života. Snažil jsem se přes škvíru zjistit, co se za nimi skrývá. Neviděl jsem příliš, ale to co jsem na konci místnosti viděl, byla mrtvá těla. Měl jsem pochopit, že život na zemi je cestou ke smrti? Kde byly činy, slavné výroky či snaha? Vše zůstalo s uschlými kostmi. Přízrak mě vzal zase na jiné místo. V pokoji, který vypadal jako laboratoř, seděl u stolu stařec a zkoumal. Když jsem vstoupil, pohlédl na mne a řekl: „Tak už ses vrátil?“ Odpověděl jsem: „Ano, konečně nemusím být bankéř, učitel, dělník nebo voják. Zase budu tím, čím doopravdy jsem.“

Probudil jsem se a přemýšlel o tom podivném snu. Z pohledu přírody jsou naše role malými atomy, které se podílejí na udržení celého řádu.

Jeden je rolník a stará se o zem,
každému osud vybral jiný los,
jiný zas voják a kropí krví zem,
odejít může, z číše hořkého života napil se dost.

About the author

Dorry

Žádné komentáře

Napsat komentář

XHTML: Allowed tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>