on 17.10.2012 by Dorry in Nezařazené, Comments (0)

Efeské hovory VIII. – Štěstěna vládne

Procházel jsem se po hřebenech Parnásu. Vítr si hrál s korunami stromů, mraky se dotýkaly vrcholků a zvuk ovčích zvonků se rozléhal v dál. Představoval jsem si jak satyrové a nymfy skotačí u Kórycké jeskyně  za bedlivého sledování rohatého Pana. Mé snění přerušila náhlá bouřka a běžel jsem se schovat do jeskyně. Po chvilce jsem si všiml, že tam nejsem sám. Starý zarostlý muž hledící do země stále opakoval  něco o štěstěně. Ustrašeně jsem se ho zeptal co je zač. K mému překvapení se na mě podíval a odpověděl: „Jsem Tímotheos, býval jsem slavný vojevůdce.“ Nemohl jsem uvěřit svým vlastním očím, že přede mnou sedí ten slavný vojevůdce, který zvítězil v tolika velkých bitvách. Zvědavě jsem se opět zeptal: „Co se ti stalo, že sídlíš zde, daleko od přátel a rodiny?“ Odpověděl: „To Štěstěna.“ „Ano, štěstěna jedny povyšuje a druhé ponižuje.„  řekl jsem. Tímothoes řekl: „Ne, Štěstěna na mne zanevřela, pomstila se mi.“ „Pomstila?“, zeptal jsem se. Tímotheos pokračoval: „Domníval jsem se, že všechny svá vítězství jsem si získal svou statečností, rozvahou a moudrostí. Nevěřil jsem na nic takového jako je osud nebo Štěstěna. Když moji nepřátelé připisovali činy mnou vykonané přízni Štěstěny nebo když mne zachycovali na malbě, jak spím a bohyně štěstí zajímá do sítě města, tu jsem se choval jako sedlák a zlobil jsem se na ty, kteří ony malby zhotovovali, jako by mi odnímali slávu mých činů. Pak jsem  dokonce prohlásil před shromážděným lidem, když jsem se vrátil z válečného tažení provázaného zdarem: „Alespoň na tomto tažení, Athéňané, nemá štěstí nejmenší podíl.“ Za to mi dala ctižádostivá Štěstěna tak dětinsky přepjatě pocítit svou pohanu, že jsem pak již od té doby nic oslňujícího nevykonal. Všechno co jsem podnikal, se mi hatilo, upadl jsem u lidí v nemilost a nakonec mě vyhnali z města.“

V duchu jsem o tom rozvažoval a došel k poznání, že činy, jichž jsem se příležitostně odvážil bez rozvahy, se mi vydařily lépe než ty, o nichž jsem se domníval, že jsem je dobře promyslel.

Věci, které nečekáš jsou osudem posílány. Když štěstěnu nad hlavou máš, vyléčí rychle tvé rány.

About the author

Dorry

Žádné komentáře

Napsat komentář

XHTML: Allowed tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>