on 14.6.2012 by Dorry in Nezařazené, Comments (0)

Efeské hovory V. – gladiátorská aréna

Kráčel jsem silnicí směrem k městu a přemýšlel nad svým těžkým osudem. Slzy v očích mi občas znemožňovaly pohled na cestu. Říkal jsem si, proč musíme neustále snášet tolik strastí? Opakují se nám v životě stejné strasti jakoby v kruhu a srážejí nás stále k zemi. Nevydržel jsem tíhu běd a posadil se u cesty na zem. Měl jsem chuť skoncovat se svým životem a v tu chvíli ke mně kdosi přistoupil. Stál před sluncem a vnímal jsem jen jeho obrys. Odkud se vzal, to nemohu říci, ale byl vysoký, skláněl se nade mnou a řekl mi: „Lidský život se odehrává v gladiátorské aréně. Čím statečněji gladiátoři bojují, tím větší uznání si zaslouží od publika. Někdy i ten, který prohrál, ale předvedl statečný  zápas, byl publikem osvobozen. Gladiátor považuje za potupu zápasit se slabším  soupeřem a ví, že mu vítězství nepřinese žádnou slávu, když zvítězí bez nebezpečí. Stejně si počíná i Štěstěna: jako soky si hledá ty nestatečnější. Zbabělce nechává stranou, ale napadá nejnepoddanější a nejhrdější a proti nim napíná své síly.

Publikum, které nás sleduje v našich životních zápasech je bůh a odměňuje nás nikoli věcmi pomíjivými, ale trvalými. Mezi vítězi a bohem není žádného rozdílu, vyjma v trvání. “

Po jeho slovech jakoby mi spadl závoj z očí a viděl jsem bezpočet zářících bytostí, které na mne hleděly. Pozvedaly ruce a chystaly se dát cosi najevo: uznání nebo opovržení?  O tom rozhodnu jen já svým zápasem.

About the author

Dorry

Žádné komentáře

Napsat komentář

XHTML: Allowed tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>