on 9.5.2012 by Dorry in Nezařazené, Comments (0)

Efeské hovory IV. – rituály přechodu

Procházel jsem se se svým přítelem Diomarchem po Artemidině chrámu a zastavili jsme se u hloučku, který obdivoval malbu etap lidského života. V kruhu byly vyobrazeny čtyři nejdůležitější životní události a v centru byla vyobrazena Ananké, bohyně osudové nutnosti.

Na malbě byl vyobrazen otec, jak za doprovodu příbuzných nese novorozence kolem domácího oltáře a bohové s napřaženýma rukama přijímají dítě do své ochrany. V jiné části jsou pak vyobrazeni příbuzní, kteří přinášejí bohům oběti.

Pak následovalo vyobrazení mladíka, který prochází rituálem dospívání. Chlapec je přiváděn otcem do chrámu, kde jsou mu slavnostně přestřiženy vlasy.

Další událostí vyobrazenou na malbě byla svatba. Nevěsta obětuje svou kadeř a hračky bohům. V jiné části se modlí a přináší oběť svatebním bohům, Diovi, Héře, Artemidě a Afroditě. Po hostině si ženich odváží, za zpěvu svatebčanů, nevěstu domů. Matka nevěsty nese z domu zapálenou pochodeň a zapaluje v krbu ženichově domě oheň.

Nakonec bylo vyobrazené úmrtí. Zesnulému vkládají příbuzní pod jazyk obolos pro Charóna. Před východem slunce kráčejí včele smutečního průvodu zpěváci, muži a nakonec ženy a za smutečního zpěvu je zesnulý spálen. Malba pak zobrazovala náhrobek se jménem a obrázek s výjevy z nebožtíkova života.

Diomarchos se ke mně obrátil a řekl mi: „Od chvíle, kdy se člověk narodil, je rituály spojen se světem lidí a bohů.“ Zeptal jsem se ho: „Netvrdím, že rituály nejsou prospěšné, ale jsou nezbytné pro lidskou společnost?“

Diomarchos odpověděl: „Až přijde doba, kdy ustanou rituály, ztratí lidé kontakt s věčností a s cyklem života.“ „Jak to?“, zeptal jsem se. Diomarchos řekl: „Rituály spojují věčnost a čas. Spojují lidi s bohy, řádem a nakonec spojují lidskou společnost i generace minulé se současnou. Pokud zmizí z našich životů rituály, zmizí i jeho smysl.“

„Smysl?“, podivil jsem se. Diomarchos pokračoval: „Rituály přivádí do našeho života mystiku. Je to příležitost, kdy si můžeme uvědomit naší úlohu a roli prozřetelnosti v lidském životě. Připomínají nám odpovědnost, kterou máme vůči společnosti a bohům. Rituál je životní událost, ve které vstupujeme z jednoho období do druhého a pomáhá nám si uvědomit, že už nejsme něčím, čím jsme kdysi byli. Můžeš namítnout, že si to lze uvědomit i bez rituálů. Říkám ti však, že rituál je zkušenost a bez zkušenosti nedojdeme poznání.

Pokud se vytratí ze života rituál, zmizí časem i vazby. Zpřetrhají se rodinná pouta a mezi dětmi a rodiči dojde k odcizení.

Snad největším dokladem hlubokých rodinných vazeb jsou pohřební obřady. Smrtí se mrtvý neodcizuje živým, ale jsou neustále součástí kosmu, do kterého jsou zahrnuti jak živí, tak i mrtví. Můžeš namítnout, že mrtví již nic nepotřebují, že jsou obřady zbytečné a nemají z nich žádný užitek. U Hérakla, není tomu právě naopak? Nepřestali být tobě užiteční, když zemřeli? Dokud žili a měl si z nich prospěch, tehdy jsi s nimi slavil svátky, měl jsi s nimi společenství při obřadech. Nyní, když se pouze přestěhovali na jiné místo, odkud ti nepošlou majetek, protože tam žádný nepotřebují, tehdy jejich prach vhodíš do řeky, jako prach nějakého zločince? Co si pomyslí živí, kteří vidí, že jsi neučinil svému otci hrob? Nebudou se přátelé obávat toho, že když se stanou nepotřebnými, zachováš se vůči nim stejně jako k mrtvému, totiž že je lacině opustíš? Mluvíš jako kynik, ale chováš se jako epikurejec.

Ani narození dítěte by nemělo zůstat bez zamyšlení. S kým se lacině nebo vůbec nerozloučíme při odchodu, nečekejme, že bude pro nás něco znamenat příchod nového života. Představ si, že by do tvého domu přišel na návštěvu například Pythagoras nebo Empedoklés. Nebyl bys takovou návštěvou poctěn? Neobětoval bys bohům za tak skvělé hosty? Jak by se divil takový Pythagoras, kdyby přišel do tvého domu a viděl všechny zpité do němoty? Jak by se asi sousedé divili, kdyby ses při takové návštěvě choval, jako kdyby si žádnou návštěvu neměl? A skutečně, narodil se ti syn nebo dcera, možná další Pythagoras nebo filozofka. Nebudeš potřebovat k výchově svého dítěte pomoc bohů, aby z něho vyrostl řádný občan a rozpoznal si vlastnosti, které mu pomůžeš rozvinout k dokonalosti?“

Pak jsem řekl: „Už chápu proč je uprostřed bohyně Ananké. Z jejího cyklu se totiž nikdo nemůže osvobodit. Kdo ji naslouchá, toho vede, kdo se ji vzpírá, toho vleče. Rituály nám pak pomáhají jejímu hlasu více rozumět.“

Diomarchos odpověděl: „Když se z dítěte stává dospělý, tehdy, více než kdy jindy, potřebuje poznat své sebeurčení. Bez rituálů budou lidé stále dětmi, ačkoli jsou už dospělými. Kdy jsme dětmi a kdy dospělými? Muži se žení a ženy vdávají, aniž by věděli, zda jsou připraveni na život. Děti se stávají rituálem dospělými, kdežto bez něho jsou stále dětmi v rolích dospělých. Rituálem přijímáme odpovědnost sami za sebe a slibujeme, že se budeme snažit být dobrými občany a rozvíjet duševní zdatnost, totiž ctnost. K tomu nám musí být nápomocni bozi, bez kterých nevzejde nic dobrého.“

„Pokud rituálem dospívání docházíme k poznání, stejnou měrou to platí i u vstupu do manželství. Kde jinde člověk potřebuje nejvíce přízeň bohu, než právě v manželství?“, řekl jsem.

Diomarchos k tomu dodal: „Manželství je jako závod s pochodní, kterou si běžci po etapách předávají. Běžci jsou generace, které přicházejí a odcházejí. Oheň je pak pouto věrnosti a stálosti, které spojuje všechny generace. Pokud oheň některému závodníkovi zhasne, zpřetrhá pouto, které ho spojovalo s ostatními. Když se manželství rozpadne, rodinný krb vyhasne. Co pak předáme dalšímu pokolení? Rozvrat, nejistotu, strach a neúctu?“

Toto bylo Diomarchovo vysvětlení, při kterém jsem poznal, že rituály hrají podobnou úlohu v lidském životě, jako cykly v přírodě. Když chce přijít nové období, musí být příroda připravena ho přijmout. Člověk je jako příroda, změny jsou období a být připraven, znamená projít rituálem.

About the author

Dorry

Žádné komentáře

Napsat komentář

XHTML: Allowed tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>