on 17.4.2012 by Dorry in Nezařazené, Comments (0)

Hovory Efeské

Seděli jsme u břehu Egejského moře, blízko Efesu. Zamilovaně se k sobě tiskli a nechali si nohy přikrývat vlnami. Pohlédl jsem ji do očí a zeptal se: „Bude to pořád stejné jako dnes? Budeme hořet touhou jeden k druhému a obětovat se pro druhého?“ Podívala se nejdříve na vlny, pak mraky, na písek, který vířil vítr a odpověděla: „Vše je neustále v pohybu, vidíš? Okolnosti mění co se zdá pevné a jisté.“ Zhrozil jsem se a řekl: „Nemá člověk jistoty, že bude tentýž i zítra?“ Odpověděla: „Spíše se ptej, co smrtelné zůstává stejné? Když země přestane obíhat kolem slunce, život zanikne. Kdyby nebylo pohybu, nebude ani života. Pohyb pak není nic jiného než změna. „Ale já tě chci pořád milovat“, odpověděl jsem. A na to řekla: „Můžeš mě milovat pořád jen tehdy, když nebudu cílem tvé lásky, ale cestou.“ Zeptal jsem se: „Kam ta cesta směřuje?“ Odpověděla: „K místu, kde nejsou okolnosti, kde je vše samo ze sebe. Ke zdroji lásky, k Bohu.“

Vše smrtelné podléhá změně, aby mohlo žít. Něco ztrácíme, abychom pak získali.

About the author

Dorry

Žádné komentáře

Napsat komentář

XHTML: Allowed tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>