on 22.11.2011 by Dorry in Nezařazené, Osobní, Společenské, Comments (0)

Prospěch nade vše

Když se rozpadá infrastruktura, rozpadají se i hodnoty. Lidé jsou v okamžiku anarchie ve společnosti schopni udělat cokoli: jít rabovat do nejbližších obchodů a domů, zabít souseda, se kterým ještě včera žili v míru a pokoji, nebo zradit své nejbližší přátele či rodinné příslušníky. Proč se to děje? Proč se lidé nejsou sto se domluvit a zaopatřit pro sebe navzájem to nejnutnější?
Abychom pochopili, proč při společenských krizích dochází ke špatnostem, zamysleme se nad tím, co pokládáme za dobré a co za špatné. Často považujeme za dobro to, co je nám prospěšné, a za zlé to, co nám prospěšné není. Naše potřeby se ale často mění a proto je možné, že to, o čem jsme si mysleli, že je to dobro, odsuzujeme a naopak chválíme něco, co jsme dříve považovali za zlé.
Žádný člověk totiž ničemu není nakloněn tou měrou jako svému vlastnímu prospěchu. Kdokoli jde proti jeho prospěchu, ať je to bratr či otec, dítě nebo miláček či milenka, toho pak nenávidí, zavrhuje a proklíná. Od přírody je člověk takový, že nic nemiluje tak jako svůj prospěch: ten je mu otcem i bratrem, příbuznými, vlastí i bohem. Když se nám bude zdát, že našemu prospěchu je na závadu i bůh, pak také jemu budeme zlořečit, stejně jako Alexandr Veliký, který nařídil spálit Asklépiovy chrámy, když mu umřel jeho miláček.
Myslíš si, že ty jsi jiný? Nestává se ti nikdy, že pokládáš věci, jako jsou bohatství, rozkoše a vůbec hmotné věci jednou za dobra a jindy za zla? A o svých přátelích si stále myslíš totéž? Nechováš se k nim jednou přátelsky a potom nepřátelsky? Vždy je jen chválíš a nikdy nepomlouváš? Byl bys ochoten jim pomoci, i kdyby tě to mělo stát veškerý majetek, život, dobrou pověst nebo cokoli, čeho si ve svém životě nejvíce ceníš?
Když vidíme štěňata, která se k sobě lísají a hrají si spolu, vše vypadá ideálně. Ale i tento ideál by vzal za své, kdybychom je vyhladověli a pak mezi ně hodili kousek masa. Podobně postav mezi sebe a svého syna kousek pozemku a poznáš, že tvůj syn zatouží co nejdříve tě zahrabat, a ty, že si budeš přát synovy smrti. Postav mezi sebe a syna půvabnou dívku a mějte ji rádi vy oba, ty starý a on mladý, nebo mezi vás vlož špetku slávy.
Připomněl bych zde příběh ze starověkého Řecka. Polyneikés a Eteoklés byli synové thébského krále Oidipa. Byli pospolu vychováni, žili spolu, hrávali si spolu. Když je někdo viděl, myslel by si, že není většího přátelství. Ale když mezi ně, dopadlo ono „sousto“ vlády, jejich svornost byla pryč: „Postavím se proti tobě: zabiju tě.“ – „Však i já!“ vyhrožovali si před thébskými hradbami a nakonec se i vzájemně zavraždili.
Vrozená lidská touha po prospěchu, ale nemusí vždy být špatná – a to tehdy, pokud někdo ztotožní svůj prospěch se zbožností, čestností, vlastí, rodiči a přáteli. Pokud ale bude svůj prospěch spatřovat jinde, všechno toto bude okamžitě ztraceno, jakmile nastane doba, kdy si bude muset vybrat mezi tím a něčím jiným, co právě považuje za větší dobro.
Pokud chceme najít skutečné přátele, nezkoumejme tedy, jak daný člověk vypadá, ale to, zda svůj prospěch hledá ve své vůli nebo mimo ni. Jestliže mimo sebe, pak je to člověk nestálý, který pokaždé podléhá jiným představám. Takového člověka ale nenazývej přítelem a právě tak ani věrným, ani spolehlivým, ani statečným, ani svobodným – a to proto, že totiž sebe a své hledá ve věcech, které nejsou v moci jeho vůle. „Ale vždyť žiji se svým sousedem či přítelem mnohá léta v pokoji,“ můžeš namítnout. Odkud však víš, že nežiješ v pokoji stejně jako nažraný lev s ovcí? Odkud víš, že tě nesežere, jakmile mu začne kručet v břiše – tedy v době, kdy se mezi vámi objeví nějaký „zlatý řetěz“.
Problém většinové společnosti je podle mého názoru v tom, že lidé obecně nespojují svůj prospěch s obecným blahem. Společnost drží pohromadě jen zákon. Ten však neřeší kořen zla ve společnosti, ale pouze mečem a strachem omezuje jeho výskyt, protože lidé mají strach z trestu, který by je mohl čekat. Jakmile ovšem z ulic zmizí policie, armáda, soudy a zákony, odchází i mír, protože většina lidí touží zajistit jen svůj prospěch, který však nevidí ve zbožnosti, čestnosti, vlasti, rodičích a přátelích, ale v nesprávných pomíjivých věcech.

About the author

Dorry

Tags: ,

Žádné komentáře

Napsat komentář

XHTML: Allowed tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>